Machyho mono-b-log

Existuje jedna disciplína, která mi jde fakt dobře (minimálně co se týče přístupu). Zúčastnil jsem se třikrát a pokaždé jsem byl první. A to i přesto, že jsem ani jednou neměl v tomto závodě s handicapem nejblíž do cíle. A ani jednou jsem neběžel v běžeckých botách.

Nejde totiž o žádný běžecký závod, ale o první pomoc člověku postiženému epileptickým záchvatem. Zrovna včera jsem viděl asi na 40 metrů nějakou paní, jak se v záchvatu zmítá na chodníku přímo před poliklinikou. Přestože to vidělo nejmíň tak pět lidí, kteří byli blíž, byl jsem u ní nejdřív. Protože akutní fáze u ní už doznívala, stačilo ji podložit, dostat ji trochu do klidu a zavolat rychlou. Naštěstí je zima a s více vrstvama se člověk tak neobije. Kladem je, že dalších aspoň pět lidí aktivně pomohlo nebo se nabídlo. Stalo se to během doby, kdy jsme na poliklinice čekali, až se nám starší Dan probere po operaci z narkózy, takže trochu časový stresík, ale nakonec byli oba relativně v pohodě.

A protože jsem i napotřetí cítil, že můj výkon ještě není dokonalý, není nad to si první pomoc a pár zásad při epileptickém záchvatu ještě trochu zopakovat. Hlavně rady ohledně toho, co požaduje sám postižený, vítám jako velmi přínosné. Mohlo by se vám to taky hodit..

Letos jsem našel chuť přesedlat z otužování vzduchem na otužování vodou. Z původního záměru jezdit do Toušně sešlo, protože je to celkem nepohodlné. Ale co jsem neobjevil. Bazén v Podolí má krytý 50m bazén, venkovní vyhřívaný 33m bazén a nevyhřívanou padesátku. Byl jsem tam zatím čtyřikrát a pokaždé to stálo zato. Pokaždé jsem ji měl pro sebe (nebo skoro pro sebe), což se mi ještě nikdy nepoštěstilo a už jenom to je důvod, proč si zaplavat v chladné vodě. Poprvé jsem šel ráno bez snídaně a právě nedostatečná metabolická termogeneze (machruju z knížky Adaptace na chlad u člověka) byla příčinou, že po kilometru a 22 minutách jsem šel z patnáctistupňové vody ven. Napodruhé jsem se dopředu dostatečně najedl a šel navečer – klidná hladina, příjemný chlad, pod vodou zářilo temné indigo, nejlepší to barva. Tentokrát jsem neudělal tu chybu, že bych se snažil zaplavat nějaký výkon, ale jel jsem od začátku poklidně. Po kilometru za 22 minut jsem se šel trochu rozehřát do venkovního (protože mi při finiši přestala dovírat ústní chlopeň) a pak se na dalších 500m vrátil do nevyhřívaného. Celkem 33 minut v 16°C vodě. Jediná kaňka byla, že ve sprchách teče hrozně horká voda – přechod z takové vody pod skoro 40°C sprchu je hodně nepříjemný. Ale celkově vzato jsem tak dobrý pocit ze sportu už dlouho neměl.

Pak jsem byl minulý čtvrtek a čekal jsem, co s vodou udělá chladnější počasí posledních dnů. K mému překvapení měla voda 15°C. Tentokrát mi kilometr zabral 24 minut, ale nejel jsem na čas, ale na výdrž. Protože jsem nebyl nejlíp najezený, tak jsem byl rád i za ten kilometr.

Protože je bazén ohrazený, vždycky se radší zeptám plavčíka, jestli tam můžu a vždycky mi řekne, že je nevyhřívaný a asi myslí, že půjdu jinam. Ne-e.

Naposled jsem byl dnes ráno. Příprava byla kvalitní – o půlnoci jsem se pořádně nafutroval, abych měl dost energie a ráno vyrazil. Pro lepší aklimaci jsem jel na bazén radši jenom v tričku. Vzduch 6°C, voda 13,6°C. Sice pršelo, ale to při tomto sportu tak nějak nevadí. Po kilometru za 22:39 jsem jel dál a uplaval celkem 1400m za 31:38. S osobním maximem naprostá spokojenost – to nám ten týden hezky začíná.

Ale pokračuje už hůř – řidič tramvaje, ve které jsem jel do práce, dostal na budku od řidiče nějakého offroadu za to, že když jela sanitka, zastavil těsně za tunelem a sanitka tak musela trochu manévrovat. Asi se tak bál, aby se někomu něco nestalo, až se někomu něco stalo. Asi špatný odpočinek o víkendu.

To je den. A to jsem ještě dneska dočel pětihvězdičkového The Kite Runner a večer, večer budu na slavnost devadesátého výročí republiky péct poprvé v životě králíka!

V rámci doplňkových sportů jsem v létě obohatil běhání o nové sporty. Kromě bruslí, na kterých teď už zase nejezdím, jsem v červnu začal několikrát týdně plavat a když je čas a nálada, chodím plavat doteď. Z původního kraula 500m za 12 minut se mi podařilo stáhnout to na 9:50 a kilometr teď mám za 20:38. Vím, že to není kdovíjaký čas, ale chytlo mě to a plavat chodím s radostí. Plavání mi vždycky pomáhalo pro lepší dýchání při běhu, teď jsem tu podporu běhu rozšířil tak, že už jenom plavu a skoro neběhám. Když běhám, tak je to bída, ale což už..