Machyho mono-b-log

Podle průběhu teplot v týdnu se s tím ale nedalo počítat a teplota 5.3°C můj postup pro další závody zastavila. Ale chtít mistrovskou třídu po mém třetím závodě v sezóně by asi bylo trochu moc. Nechám si taky něco na jindy.

Celkem přijelo 99 otužilců z 11 klubů a nejobsazenější tratí byla s 32 plavci právě moje sedmsetpadesátka. Trochu jsem pročetl jména a přehodnotil svůj výhled – když se mě Eva v autě ptala, kolikátý budu, tak jsem jí řekl, že třetí. No nic, aspoň si dobře zaplavu. Zařazení závodu mi sedlo – plaval jsem v první rozplavbě hned po kilometru.


David Čech točí na kilometru


Mám bundu – to znamená, že jsem na závodech

Na hlídání dětí jsem si dopředu sjednal slečnu z plzeňské agentury Brouček – díky bezproblémové a rychlé domluvě jsem měl o starost míň. Evu jsme původně vezli na vánoční nákupy, ale když viděla, jak je hezky, tak řekla, že pojede s námi. Rozhodla se podle počasí – ta velká díra v mracích, ve které svítilo slunko, se po několika ujetých kilometrech zavřela. Haha.


Slečna hlídačka

Voda 5.3°C, vzduch 8°C, chvílemi nepříjemný silný vítr. Hurá na start. Podařilo se mi dobře připravit – najíst, napít, zahřát. Psychický blok je po sedmi letošních kryoplavbách definitivně na dně Vltavy, takže bez obav do kovových vln plzeňského Boleváku. Cílem je jet od startu do cíle kraulem. Stejně jako před třemi týdny vím, že v tak studené vodě jsem třičtvrtě kilometru ještě nikdy neukrauloval. Ale nebojím se – minulý týden jsem v přehradě na Horní Bečvě v 6°C ukrauloval v pohodě pětikilo.


Start kubatury sedmsetpadesátek (rudá lebka si dělá místo)

Start. Dnes ve vodě necítím žádnou nepohodu, dýchá se mi dobře. Jediný problém mám s orientací – při svém chabém zraku nevidím pořádně vzdálenou bójku před sebou a musím se orientovat podle souplavců. Tím, že na startu stála i Lenka Pacáková, není třeba se po ní moc rozhlížet – ta nám to už natírá na další bójce. Jsem ve skupince asi čtyř plavců. Při kraulu vydechuju jenom doprava a plavu vpravo, takže na nikoho nevidím. Semtam se drobně otřem, na bójkách si prodlužuju dráhu tím, že jsem venku. Po pětistovce zjišťuju, že jsem zatím čtvrtý.


Situace po pětistovce (rudá lebka vpravo dohání plavce vlevo)


Lenka Pacáková už leze ven (s předstihem 4:13 na dalšího)


Finiš před cílem

Sil mám dost a přidávám, na poslední bójce, kdy zbývá zhruba stovka, mi ukazuje záda jediný plavec. Plave prsa a má na mě tak čtyři metry. Jsem odhodlaný stáhnout jeho náskok a daří se mi krásně zabírat. Posledních padesát. Bere mě křeč do levé nohy a říkám si, že ho nedám. Ale druhé místo je výzva a nohu při kraulu nepotřebuju. Na tenhle nápad reaguje stejně i druhá noha. Křeče jsou sice snesitelné, ale kolega si mezitím všimnul, že se ho zleva snažím předplavat a zabírá. Drtím finiš, ale v cíli je o půl metru přede mnou. Jsem třetí. Super závod! Čas 15:52 – o sekundu na druhého Jiřího Kuřinu, přitom odstup na první místo je jiná liga – 4:13! Příště ho zkusím tajně podplavat.


Cílové foto


Rudá lebka se svým přemožitelem Jiřím Kuřinou

Na břehu rychle obléct, zalét čajem a zahřát se během. Někteří kluboví plavci se zahřívají třením o klubové kolegyně, což já samozřejmě nemůžu a vybíhám na krátké kolečko. Po chvilce mám zpátky tepelnou pohodu a je mi fajn.

Udržet po dlouhém dni děti v pohodě je čím dál těžší i tím, že se vyhlášení výsledků pořád posunuje. V plně narvané hospodě nakonec přebírám cenu za třetí místo, gratuluju soupeřům, nakonec ještě poskytnu rozhovor pro Český rozhlas a můžeme domů.


Dekorace


Stylové ceny

Z toho všeho nemůžu mít nic jiného než velmi dobrý pocit. V pohodě, v jaké jsem dnes byl, bych si troufl i na kilometr. Skončil bych sice úplně na chvostu startovního pole, ale v limitu. Ledu zdar!

Celá fotogalerie zde.

--

PS: V letošním ročníku byla trať 750m Memoriálem Rudolfa Hvězdy. Myslím, že jeho příběh vnímají všichni otužilci stejně silně. Čest jeho památce.

linkuj.cz vybrali.sme.sk