Machyho mono-b-log

Kryosportovní sezóna vrcholí a to přináší nové výzvy. Na dvoudenním firemním výletu na Lipno jsem samozřejmě nemohl vynechat kryosportovní vložku a řádně se připravil. Kromě plánovaného ponoru jsem nevynechal ani jiné sporty, takže do svých statistik připisuju necelých 40 kilometrů probruslených na lipenské přehradě, 3 hodiny bowlingu a 4 cykly v sauně.

Náchodský závod byl loni nejtěžším závodem sezóny – bylo třeba vysekat v ledu bazén a plavalo se v něm. Doposud jsem to znal jenom z fotek a vyprávění, ale samozřejmě je nejlepší vyzkoušet si to na vlastní kůži. Motivace je o to větší, že je voda stojatá a má 2°C, takže si konečně můžu vyplavat třídu. Tentokrát už tu nejvyšší – mistrovskou.

Podle otužilecké bible Adaptace na chlad u člověka se (pro účely této knihy) dělí populace na otužilce a kontrolní skupinu. Kontrolní skupino, uvař si horký čaj, je tu další díl kryofilního deníčku.

V půlce listopadu se několik z nás trochu netradičně setkalo jinak než s maratonkama na nohou. Bylo to vydařené setkání (v tomhle případě můžeme říkat taky vydařený start) v restauraci U chlupatýhu ducha. Já sám jsem svého sportovního ducha samozřejmě vzal s sebou a jal jsem se nevinně sjíždět vinný lístek shora dolů (nakonec jsem skončil na druhé postupné fláše).

Aspoň o Vánocích jsem se rozhodl ušetřit rodinu kryoplaveckých výletů a vypustil jsem nejobsazenější závod sezóny – tradiční Memoriál Alfréda Nikodéma alias plavání na Štěpána u Národního divadla. Vody je všude dost a tak se půjdu zahojit jinde – na hornobečvanskou přehradu. Shodou okolností se start v Praze kryl přesně se startem mým, akorátže v Praze nekryl hladinu led. Na přehradě byle nesouvislá ledová vrstva s maximální tloušťkou do tří centimetrů.